Anna Sedláková šla ve čtrnáctí letech ke gynekoložce, protože ještě pořád nemenstruovala. Lékařka jí předepsala hormonální antikoncepci a víc to neřešila. Anna ale měla i silné akné, padaly jí vlasy a občas ji přepadla úzkost nebo deprese. Na Googlu zjistila, že pravděpodobně trpí nemocí zvanou PCOS. Když googlila dál, začala na ni v souvislosti s tímto onemocněním vyskakovat hesla jako neplodnost, potraty nebo cukrovka. Vyděsilo ji to, ale deset let se o tom styděla s kýmkoliv mluvit.

Pak jí i přes hormonální antikoncepci začaly vypadávat vlasy ještě intenzivněji. „Došlo mi, že to musím začít řešit. Šla jsem za gynekoložkou a řekla jí, že mám PCOS. Nejdřív mi nevěřila, že prý na to nevypadám. Trvala jsem ale na vyšetření a testy moje podezření potvrdily,“ popisuje Anna, které gynekoložka jako jediné řešení nabídla… hormonální antikoncepci. Anna se ale rozhodla hormony vysadit. Omezila cukry, které podporují tvorbu testosteronu, začala pravidelně sportovat, relaxovat a snažila se o psychickou pohodu. Od té doby svou nemoc jakž takž drží pod kontrolou.

Karolína Krejčová ve dvaceti letech vysadila antikoncepci. Jenže se jí hodně zhoršila pleť a několik měsíců nedostala menstruaci. Gynekoložka jí na vaječnících našla velké množství cyst a předepsala jí další antikoncepci s tím, že jiná léčba není. Po dalších pěti letech ale Karolína zjistila, že má poruchu srážlivosti krve a hormonální antikoncepci užívat nemůže. Po jejím vysazení začala mít psychické problémy a trpěla nespavostí a stejně jako Anna hledala přírodní způsoby, jak tělu pomoci.

V květnu 2019 napsala Anna na facebookovou skupinu, kde se scházely ženy a dívky s PCOS, že je markeťačka, má PCOS a taky nápad na osvětový projekt. A jestli do něj někdo půjde s ní. Ozvala se Karolína, s Annou si padly do oka a společně rozjely Indiánky. „Název jsme vymýšlely několik měsíců. Měly jsme asi čtyřicet variant, hledaly jsme něco zapamatovatelného, spojeného s ženstvím. A aby byla volná doména a aby se tak už nejmenoval nějaký obchod nebo organizace,“ popisuje Anna Sedláková. Obě parťačky měly od začátku jasno v tom, že chtějí být neziskovka. „Chtěly jsme dělat dobro, peníze jsme vůbec neřešily,“ směje se Anna.

Jenže jak založit neziskovku?

„Nenašly jsme žádný článek ani návod, který by to lidsky popsal. Nakonec nám poradila paní z jiné neziskovky. Mám to trochu v mlze, byly jsme plné energie a učily se všechno za pochodu. Chtěly jsme inspirovat, vytvořit něco, co nám chybělo. Organizaci, která by říkala, že jsme tady taky. Aby na to holky nebyly samy jako kdysi my. Chtěly jsme být otevřené, dávat naději. Už jen zjištění, že tu jsou další normální fajn holky, které jsou na tom stejně, jim může hrozně pomoct,“ dodává Anna.

Pak přišla Karolína s tím, že by se mohly přihlásit do programu Social Impact Awards. „Otevřel se nám nový svět, poznaly jsme, co je to co-work a že existují lidé, kteří taky chtějí něco změnit. Hrozně jsme na sobě makaly, a nakonec jsme program vyhrály.“ Souběžně s tím ve spolupráci s bylinkářem a chemikem vytvořily čaj Rozkvět indiánky, který je určen právě pro ženy s hormonální nerovnováhou a prodává se v dm drogerii.

Ivana Štefková z České spořitelny, jedna z porotkyň Social Impact Awards, vzpomíná, jak si ji Anna s Karolínou získaly tím, kolik času své komunitě věnovaly. „A také tím, jak dokázaly otevírat prostor pro spolupráci a přinášet a dotahovat nové nápady. Povedlo se jim i něco, po čem většina začínajících projektů jen touží – jsou tu i po čtyřech letech a zdaleka nekončí.“

Podle Anny Hašlarové, programové manažerky Social Impact Awards, se většina společensky prospěšných podniků dříve nebo později dostane do situace, kdy musí řešit financování svého projektu. To potvrzuje i Anna Sedláková: „Neziskovku máme tři roky a nikdy jsme nečerpaly žádný grant ani dotaci. Jenže jsme postupně zjistily, že to nemůžeme dělat zadarmo.“ Část nákladů jim pokrývá příjem z čaje, loni získaly menší grant pro mladé do 30 let a letos začaly do Čech dovážet kalíšek na podporu početí a gel na podporu tvorby spermií. „Cervikální kalíšek u nás zatím není moc známý, ale my jsme z něj byly nadšené. Zavádí se po milování zhruba na hodinu, aby usnadnil spermiím cestu k vajíčku. Je přírodní, bez hormonů.“

Hledáme další zebry

Indiánky jsou typickým příkladem podniku, který se nazývá zebra. „Zebry mají pozitivní dopad na celou společnost a řeší reálné problémy lidí. Rostou i během krize, protože se umí přizpůsobit a odpovídají na aktuální potřeby trhu,“ vysvětluje Anna Hašlarová. Další potenciální zebry se mohou až do 20. května 2023 hlásit do dalšího kola Social Impact Awards. Podmínkou je, že jejich zakladatelům musí být méně než 30 let, projekt není starší než jeden rok a zatím nezískal finanční podporu vyšší než 3 tisíce eur.