• Michal “Radar” Vrátný: Na začátku jsem neměl plán, jenom odhodlání

    Pro Michala Vrátného alias Radara, zakladatele gymů Železná koule, je MDŽ zkratka pro Mezinárodní den Železných. Právě 8. března 2021 se proto rozhodli spustit “Online koučink, co má koule”. Tomu předcházela kampaň na Hithitu, ve které na konci loňského roku vybrali rekordních 6 746 907 Kč.

    “Teď dokončujeme natáčení asi 140 videí, takže každý den mluvím asi sedm hodin do kamery,” popisuje náplň posledních dnů, spojených s produkcí online koučinku, Michal Vrátný. Úspěšnému crowdfundingu ale předcházelo deset let tvrdé práce a asi sedm tisíc spokojených studentů, kterým v tělocvičnách Železné koule pomohli k lepší fyzičce, vyššímu sebevědomí, nebo třeba s nepříjemnou bolestí zad a kloubů. Jak se na své úspěšné podnikání dívá zakladatel, kterému nikdo neřekne jinak než Radar? A jaké byly jeho začátky?

    FUCKUPY PŘICHÁZELY CESTOU

    “Už když jsem začínal trénovat před deseti lety v boxérně ve Vršovicích, věděl jsem, že mě to baví a chci to dělat naplno,” popisuje Radar, co byl jeho hlavní hnací motor, když projekt spouštěl. Na otázku, kdy si poprvé uvědomil, že se z něj stal podnikatel, odpovídá: “Vůbec si nepřipadám, že podnikám, a vlastně jsem ani nikdy nepřemýšlel nad tím, že chci být podnikatel. Vnímám to tak, že děláme tréninky pro lidi, kteří nám za to platí, protože jim to asi přijde dobrý. A tak nás to živí.”

    Měl Radar na začátku podnikání nějaký jasný plán? “Plán jsem žádný neměl, neměl jsem ani zkušenosti. Když jsem Železnou kouli rozjížděl, bylo mi čerstvých dvacet. Pustil jsem se do toho, protože jsem to chtěl dělat. Všechny fuckupy přicházely cestou a až v průběhu jsem zjišťoval, co všechno musím řešit. Ale vždycky jsem na to nějak přišel…. A dobře to dopadlo!”

    KONKURENCE? JAKÁ?

    Na rozdíl od klasických posiloven nemůžete do jednoho z pěti gymů Železné koule jen tak přijít, půjčit si náčiní a sami cvičit. Všechny lekce jsou vedené trenérem, který studentům předává jedinečné know-how. Jak Radar vnímá konkurenci? A mají vůbec nějakou? “Dřív jsem konkurenci hodně sledoval. A kolikrát jsem se i nervoval tím, co dělá. Ale asi pět let zpátky jsem si řekl, že se na to můžu úplně vykašlat. Že budeme dělat to, co považujeme za nejlepší a budeme se snažit zákazníkům dát tak dobrou službu, jak jen umíme.”

    Co následovalo potom? “Začali jsme oslovovat zákazníky, které běžná fitka jen tak neosloví. Místo toho, abychom se snažili přilákat lidi, kteří už cvičí nebo sportujou, začali jsme těm ostatním vysvětlovat, že je důležitý cvičit a starat se o svoje tělo, aby dlouho vydrželo. A to i v případě, když pracují hlavou, protože hlava přece bydlí v nějakým fyzickým těle. V tu chvíli se myslím nůžky mezi námi a klasickými tělocvičnami rozevřely a já přestal vnímat, co konkurence dělá.”

    Co je největší odměnou za jeho práci? “Dám úplně konkrétní případ. Je z konce minulého roku, kdy nám asi po osmi týdnech našeho provizorního online koučinku napsal kluk, který se deset let potýká s bolestí kolen. Prý po osmi týdnech našeho cvičení nejen, že udělá hluboký dřep a kačáky, ale už ho nebolí kolena a skoro udělá dřep na jedný noze. To je můj hlavní motor posledních deset let a pravděpodobně příštích padesát. Mně je byznys v podstatě dost jedno, ale chci dál dostávat podobný zprávy,” uzavírá upřímné vyprávění Radar.


    Všechno řečené zaznělo během panelové diskuze, která byla součástí Impact Hub MashUp: Mladí sobě. Kromě Michala “Radara” Vrátného, kterého diváci zvolili za nejinspirativnějšího řečníka večera, o svých začátcích povídali taky Anna Sedláková z projektu Indiánky, Johanna Nejedlová z Konsentu, Andrea Bohačíková za M.arter, Václav Staněk z Vasky a Ondřej Krátký z Liftago. Záznam a panelovou diskuzi si můžete pustit tady.

  • Indiánky: Chceme, aby se o (ne)plodnosti mluvilo kdykoliv, třeba i při obědě

    Indiánky si daly za cíl mluvit nahlas o neplodnosti a jejich příčinách, protože už měly dost toho, že je to v naší společnosti tabu. Zakladatelky projektu Ann a Káju řeší syndrom PCOS, stejně jako dalších 6-15 % ženské populace. Jde o syndrom, jehož příčinou je hormonální nerovnováha a způsobuje vyšší produkci mužských pohlavních hormonů, nepravidelnou ovulaci a menstruaci a často i neplodnost. S hormonální nerovnováhou jsou spojené také psychické obtíže jako úzkosti či deprese. Ženu, která trpí syndromem PCOS ale nepoznáte na první pohled, jak se často mylně uvádí, každá má jiné příznaky a jiný průběh nemoci. Indiánky chtějí, aby se ženy s PCOS a jinými intimními obtížemi měly na koho obrátit a díky jejich webu našly všechny informace na jednom místě.

     

    Indiánky jsou zatím jediný projekt, který se zabývá syndromem PCOS a dalšími gynekologickými problémy spojenými s neplodností. Proč myslíte, že se o tom začíná mluvit až teď? Je dnešní doba v něčem vhodnější pro otevírání takových témat?

    Ann: Myslím si, že jde do velké míry o generační proces. Neplodnost byla tabu ještě v době, kdy jsme byly malé. Nyní dospívá generace dětí, které se narodily v 90. letech, tedy naše generace, a myslím, že ta má obecně jiný pohled na témata, o kterých se dřív nemluvilo. Nemusíme řešit podobné problémy, jako měli naši rodiče a do popředí se dostávají různá opomíjená témata, práva menšin, planeta, ekologie a taky neplodnost. Určitě tomu pomohly i sociální sítě a média.

    Kája: Že jde o aktuální téma, je vidět i na letošním finále programu Social Impact Award (který Indiánky vyhrály pozn. red.), kde byl jedním z vítězů projekt NEO.WAY, který taky řeší tabuizované téma ženské intimity. Dál si myslím, že je náš projekt úspěšný proto, že o PCOS mluvíme hodně osobně, což je potřeba, když jdete s takovým tématem ven. S Aničkou jsme se seznámily díky jejímu příspěvku na Facebookové skupině. Kdyby ji ale zveřejnila o tři roky dřív, v době, kdy jsem v sobě PCOS intenzivně řešila a ještě jsem to v sobě neměla vůbec zpracované, asi bych do toho nešla. Protože bych v té době nebyla schopná o tom tak otevřeně mluvit. Možná právě proto, že spoustu žen to v sobě ještě nemá vyřešené, tak s tím doposud žádná nedokázala jít ven.

    Zajímá mě vaše cesta od toho, kdy jste si říkali “musím pomoct sama sobě” k “budu pomáhat ostatním”. Kdy jste začaly být natolik v pohodě, abyste zvládly podpořit další ženy?

    A: Jak říká Kája, už to máme nějak zpracované, ale jde o celoživotní proces, který má několik fází. Pro lidskou bytost není jednoduché přijmout fakt, že třeba nedosáhne toho, co je pro ostatní zcela samozřejmé a může to vnímat dokonce jako neviditelný handicap. S Kájou za sebou už máme období, které pro nás bylo jen a pouze traumatizující, styděly jsme se a tak dál. Že trpím PCOS jsem věděla asi od třinácti, čtrnácti, ale bála jsem se o svém “překvápku” mluvit a snažila se ho přijmout svépomocí, což bylo těžké. Souviselo to s věkem, s pubertou. Když mi bylo trochu přes dvacet, říkala jsem si “ty jo, pořád se o tom nemluví, to je zvláštní”. Najednou jsem cítila trochu vztek, ale hlavně ohromnou chuť to změnit, otevřela jsem facebookovou skupinu, kde se scházely holky s PCOS a napsala tam, že jsem markeťačka, mám PCOS a mám v hlavě osvětový projekt, jestli by do toho šel někdo se mnou. A ozvala se Kája.

    K: Já si taky prošla několika fázemi, z nichž nejdelší byla ta, kdy jsem svůj problém zatlačila do pozadí a neřešila ho. Dlouhé roky jsem brala antikoncepci a tvářila se, že žádným onemocněním netrpím. Znovu jsem to téma otevřela někdy před třemi lety, ale v té době jsem ho ještě neměla zpracované a potřebovala jsem si nejdřív projít samoléčbou. Je to tak, jak říkáš, člověk to musí vždycky nejdřív zpracovat sám v sobě. Když jsem viděla na Facebooku příspěvek Aničky, byl to pro mě aha-moment. Uvědomila jsem si, že i když jsem si to sama v sobě vyřešila, neznamená to, že se na české scéně něco změnilo, pořád se o tom ve veřejném prostoru nemluví. A najednou jsem věděla, že toho projektu chci být součástí.

    Jaká komunita kolem vás a vašeho projektu Indiánky vzniká? Jak důležitá je podle vás role takové komunity v životech žen, které se s podobnými problémy potýkají?

    A: Hlavní cíl Indiánek je, aby tu nebyly holky, které by si musely projít počátečními traumatizujícími okamžiky samy jako kdysi my. Aby se nestyděly, že se jim něco takového děje a necítily se osaměle. Když si budou o svém onemocnění hledat informace, chceme, aby narazily na náš web, na kterém najdou reálné holky, fotky a příběhy. Chceme být otevřené a dát jim naději – ano, nemusíte mít děti, ale taky můžete, a nebojte, nemusíte mít všechny příznaky, o kterých si přečtete na internetu. Už jen zjištění, že tu jsou další úplně normální, skvělé holky, které jsou na tom stejně, jim může hrozně pomoct. Pocit, že jsi s tou nemocí sama, jsi divná a nikdo ti nerozumí, nepříjemně poznamená tvoje sebevědomí, a někdy celý život. Proto vytváříme a podporujeme komunitu žen s PCOS a jinými intimními problémy. A nakonec i my to celé díky našemu projektu snáz přijímáme.

    K: Přesně tak. Pocit, že v tom nejsme samy, nemáme jen my s Aničkou, ale vyplývá to i z feedbacku žen, které už byly na setkání, sledují nás na Facebooku, nebo nám jen vyplnily dotazník. Je vidět, že už jen vědomí, že je nás hodně se stejným problémem, hrozně moc pomáhá.

    Jak probíhá práce s vaší komunitou?

    A: Komunikace probíhá hlavně online, pravidelně přispíváme na naši stránku na Facebooku a na Instagramu. Přidáváme taky články na náš web, děláme rozhovory s odborníky, píšeme o tom, co pomohlo nám samotným. Pořádáme i osobní setkání, která byla zatím bohužel jen dvě, protože do toho přišel koronavirus. Obě setkání se ale moc vydařila a chceme je dál rozšiřovat, zvažujeme, že je dočasně přesuneme do online prostoru, protože ta setkání jsou úžasná. Cítíte, že jste tam správně, s ostatními ženami řešíte stejné problémy. Je to příjemný pocit, protože jinak většina lidí ani neví, co syndrom PCOS znamená. V současnosti si o něm nemůžete popovídat s kamarádkou, s rodinou a někdy bohužel ani s gynekologem. My to chceme změnit.

    K: Na našich setkáních, kde se potkávají všechny věkové kategorie, je vidět, jak se přítomným ženám uleví, že mohou být naprosto otevřené. S kamarádkou a rodinou si o tom možná popovídat můžeš, ale je to jednostranné, protože oni nevědí, čím si procházíš. Na posledním setkání bylo hezké vidět holky, které třeba zrovna pracují na miminku, jak se domlouvaly, že se sejdou v Praze na kafe.

    A: Hodně nám taky holky píšou o rady, odkazujeme je na odborníky. Komunita holek s PCOS v Česku vždycky byla, jen je díky našemu projektu vidět a slyšet.

    Pro drogerii dm jste vytvořily čaj Rozkvět indiánky, který je vhodný pro ženy s hormonální nerovnováhou. Nyní je k dostání ve všech jejích pobočkách v Česku. Jak k tomu došlo? Plánujete v budoucnu i další podobné produkty?

    A: Celé to proběhlo na začátku roku v rámci soutěže dmSTART. S Kájou nám už dlouho chyběl podobný výrobek snadno dostupný v drogeriích, chtěly jsme to změnit a zároveň s jeho pomocí šířit osvětu. Proto jsme po konzultaci s chemiky a bylinkáři připravily čaj Rozkvět indiánky. Celou dobu jsme ale nevěděly, jestli to stihneme v rámci programu Social Impact Award. Teď už to snad můžu říct, ale asi týden před odevzdáním nám dodavatel řekl, že jedna z těch bylin pořád ještě roste na poli a není sklizená. Takže jsme seděly u stolu a modlily se “prosím tě, už dozraj.” Zažily jsme mnoho takových tragikomických momentů, ale spoustu jsme se toho naučily. U čaje rozhodně zůstat nechceme a jsem sama zvědavá, co vymyslíme dalšího.

    K: Máme radost, že se díky našemu čaji celý proces osvěty a šíření povědomí o ženských intimních problémech, spojených s hormonální nerovnováhou, urychlil. I prodeje čaje jsou hodně dobré. Je vidět, že něco takového na trhu ženám chybělo.

    Jaké máte další plány? Co vás v blízké době čeká?

    A: Zmiňovaný čaj Rozkvět indiánky, který je k dostání v dm drogeriích, měl zásah přes milion lidí, což považujeme za ohromný úspěch. Nyní budeme natáčet podcast pro Loono (nezisková organizace, která nabádá mladé lidi k prevenci pozn. red.), na to se moc těšíme. Už jsme měly třeba reklamu zdarma na billboardech a chystáme rozhovory s lidmi, kteří se neplodností zabývají. Nově spolupracujeme s centrem pro léčbu endometriózy v Praze. Chceme se spojit s dalšími odborníky, s fyzioterapeuty, psychology a podobně, abychom na webu měly popsané různé cesty, kterými se může žena vydat. Jiný web, na kterém by byly všechny informace pohromadě, v Česku zatím neexistuje.

    K: Hodně si dáváme pozor na informace, které zveřejňujeme, protože jsme určitá autorita a ženy nám věří. Proto je chceme propojovat s lékaři a odborníky, kteří tomu rozumí. Každé tělo je jiné a když píšeme o něčem, co nám osobně pomohlo, neznamená to, že to zabere i jiné ženě. Snažíme se to vždycky zdůraznit. Ale i tak si myslíme, že naše zkušenosti mají velkou vypovídající hodnotu, protože máme stejnou diagnózu. Přece jen taková rada vyzní jinak od někoho, kdo s tím “životním překvápkem” nežije.

    Co jste se za rok existence projektu naučily? Co vás překvapilo?

    A: Nejvíc mě překvapilo, jak snadné všechno je, když člověk dělá věci a práci srdcem. Příjemné překvapení byl i program Social Impact Award 2020. Najednou jsme se dostaly do komunity lidí, kteří přemýšlí jinak a kde je trochu jiná energie. Připadaly jsme si moc pěkně mezi lidmi, kteří chtějí, aby jejich práce především dávala smysl. Kdyby se každý rozhodl, že bude dělat, co ho baví, tak je na světě krásně, bohužel to tak většina lidí nemá. Taky jsem během Social Impact Award zjistila, kolik věcí ještě nevím, ani třeba ve svém oboru, v marketingu. Připomnělo mi to, že je potřeba se neustále vzdělávat.

    K: Přijde mi, že s kýmkoliv se setkáme, máme jen pozitivní odezvu. Vždycky, když jsme měly pocit, že už ne úplně můžeme, tak nám přišel nějaký krásný email, zpráva, která nám dodala sílu k další práci. Překvapilo nás, že k tématu neplodnosti má každý co říct, ať už z vlastní zkušenosti, nebo zprostředkovaně.

    Vyhráli jste letošní Social Impact Award. Jaká je vaše zkušenost s programem?

    A: Myslím, že porotci to letos vůbec neměli jednoduché. Bylo tam tolik inspirativních lidí, projektů a myšlenek. Účast v programu mě ohromně posunula v pracovním i osobním životě. Uvědomila jsem si, že jsou někde lidi, kteří o věcech přemýšlí jinak, ale vlastně jsou mi v lecčem mnohem bližší než ti, které denně potkávám.

    K: Když jsme do programu šly, vůbec jsem nevěděla, co čekat, ale nakonec jsme byly nadšené. Každých čtrnáct dní jsme se účastnily workshopů a pokaždé jsme se moc těšily, až se zase něco dozvíme a popovídáme si s ostatními lidmi, kam za uplynulé dva týdny posunuly své projekty. Byla to skvělá náplň léta a vznikla tam skvělá parta.

    A: Myslím, že znalosti a zkušenosti, které jsme v rámci Social Impact Award nasbíraly, se rovnají tak roku práce na plný úvazek. Upřímně se mi po tom bude stýskat, i když to bylo náročné. Pro mladé lidi je to skvělá zkušenost a všem bych ji doporučila. Program pro nás byl zároveň motivací pokračovat. Díky účasti v Social Impact Award jsme si uvědomily, že se nemusíme bát ani pochybovat o tom, že jdeme s projektem tím správným směrem.

    V tuto chvíli obě pracujete v marketingu a Indiánky děláte ve volném čase. Kdy se z projektu stane full time job?

    K: Doufáme, že co nejdřív.

    A: Za mě klidně hned. 🙂 Ale myslíme, že tak příští rok, snad.

    V jakém momentě si řeknete, že se o neplodnosti ve společnosti mluví dostatečně?

    K: Až se o ní budou lidé bavit bez problému na obědě.


  • Mladí, kteří prolamují tabu. Tohle jsou vítězové Social Impact Award 2020

    Věděli jste, že…?

    • Každý 5. pár v Česku má problém s početím.
    • Více než 7 milionů žen v Evropě má problémy s intimním životem způsobené dysfunkcemi jako vaginismus a MRKH.
    • Každý rok se na světě vyrobí 80 miliard kusů oblečení, ale většinou ve špatných pracovních a ekologických podmínkách.
    • 350 tisíc lidí z Ugandského okresu Nebbi má k dispozici pouze 2 nemocnice.
    • 90 % přihlížejících sexuálnímu obtěžování na pracovišti nezareaguje.

    Projektům, které se dostaly do finále Social Impact Award 2020, se podařilo zviditelnit témata, o kterých se málokdy mluví nahlas. Bolestivý sex, neplodnost nebo sexuální obtěžování se týká významné části naší společnosti, které ale dosud chybí potřebná opora. A to se vybrané projekty rozhodly změnit. Všech deset z nich prošlo tříměsíční akcelerací, která je posunula blíž jejich cílům. Účastníci získali mentora, radili se s experty a zúčastnili se workshopů týkajících se společensky prospěšného podnikání. Vyvrcholením programu bylo vyhlašování vítězů, které letos poprvé proběhlo online.

    Deseti členná porota vybírala vítěze podle následujících kritérií: společenský dopad, unikátnost, realizovatelnost projektu a posun v akceleraci. A tohle jsou tři projekty,které nakonec v silné konkurenci zvítězily a obdržely 1500 eur na další rozvoj:

    Indiánky. “Protože se o tom nemluví a mělo by. A když jo, tak se straší – a nebo šeptá,” vysvětlují Indiánky Ann a Kája, proč založily svůj projekt. Jeho prostřednictvím chtějí šířit osvětu a vytvářet společenství pro ženy, které trpí syndromem PCOS, endometriózou nebo hormonální nerovnováhou. Tyto ženy mívají problém s otěhotněním a kromě fyzické bolesti často bojují s depresemi a úzkostmi. Během akcelerace Indiánky začaly dodávat první neziskový produkt do sítě drogerií dm, čaj Rozkvět indiánky. Projekt také vyhrál Cenu patrona Filipa Mikschika a 10 tisíc korun na inzerci na portálu StartupJobs.

    EMOTER. Studentka medicíny Lenka Karahutová vyjela na stáž do Ugandy a když viděla, jak se místním lidem nedostává potřebné zdravotní péče, rozhodla se spolu s dalšími zdravotníky z Ugandy a z Česka založit organizaci EMOTER. Za krátkou dobu své existence už v Ugandě v okrese Nebbi ošetřili přes 3 tisíce dospělých a naočkovali přes 2 tisíce dětí. Odměnu pro vítěze 1500 eur projekt použije k zajištění zdravotní péči pro další 4 tisíce lidí.

    NEO.WAY. Slyšeli jste někdy o MRKH syndromu či vaginismu? Gynekologické problémy, bolestivý sex a diskomfort v intimním životě jsou často tabu. Kristýna Karpalová, pacientka s MRKH, se rozhodla o této problematice nejen otevřeně mluvit, ale spolu se Surenem Ali-Ogly navrhli a vytvořili jedinečný silikonový dilatátor. Ten pomáhá pacientkám které potřebují vaginální dilatační terapii.

    Poslední vítěz vzešel z hlasování veřejnosti. Kluci z Dressibly chtějí zlepšit podmínky v textilním průmyslu, proto nabízí udržitelnou módu a propagují tzv. slow fashion. Kromě toho také pořádají šicí workshopy a z prodaných výrobků přispívají na zalesňování. I oni získali 1500 eur na další rozvoj.

    Moc děkujeme i všem ostatním projektům, které se probojovaly až do finále. Jsou to A-BLE app, Act!, Congroo, Rekáva, Senior a student, Za svojim snom. Všechna finálová videa naleznete u nás na Facebooku.


    Jste mladý tým, který má zajímavý projekt se společenským dopadem? Právě začínáme hledat projekty do dalšího ročníku! Ozvěte se nám

    Social Impact Award je akcelerační program zaměřený na mladé inovátory ve věku 15-30 let, kteří mají společensky prospěšný projekt a chtějí ho dál posunout. Social Impact Award vznikla v roce 2009 ve Vídni a dodnes se rozšířila do 25 zemí světa. Program organizuje Impact Hub. Hlavními partnery jsou Nadace České spořitelny a Česká spořitelna.

  • 10 důvodů proč jít do Social Impact Award

    Chcete začít podnikat a mít u toho pozitivní dopad? Znáte náš program Social Impact Award a potřebujete víc důvodů, proč se do něj přihlásit? Tak tady jich máte rovnou desítku.

    1. Je to zdarma.
    2. Je to sranda.
    3. Poznáte spoustu zajímavých lidí.
    4. Dozvíte se opravdu hodně věcí.
    5. Můžete vyhrát až 1500 euro.
    6. Když vyhrajete, poletíte zadarmo do Kyjeva a poznáte mladé podnikatele z celého světa.
    7. Zažijete Impact Hub.
    8. Rozjedete projekt, o kterém už dlouho sníte.
    9. Budete pomáhat ostatním a změníte svět k lepšímu.
    10. Stanete se součástí úspěšné globální komunity.

    Stále nejste přesvědčení? Dobré je, že nic neriskujete. Nezávazně se můžete potkat s pár lidmi, získat cennou vazbu a závazné přihlášení ještě zvážit. Navíc s vámi váš projektový záměr rádi zkonzultujeme. Dejte nám o sobě vědět do 21.5., představte nám ho ve formuláři na hlavní stránce a my se ozveme.

  • Známe finalisty SIA 2020

    Výběr projektů do letošního ročníku byl velmi náročný. Dorazilo totiž 28 skvělých přihlášek a bylo opravdu z čeho vybírat. Pravidla programu jsou však neúprosná a nejvíce bodů pro postup od odborné poroty získalo těchto 10 finalistů, kteří změří své síly během letní akcelerace.

    Kdo postoupil?

    • A-BLE app: Aplikace, která pomáhá dětem s autismem snadněji zvládnout jejich den.
    • Act!: Projekt chce lidi učit, jak jednat v situacích, kdy jsou svědky projevů rape culture nebo násilí na ženách.
    • congroo: Komplexní rozvojová služba vedoucí k uvědomování a naplnění vlastního potenciálu na základě sebedeterminační teorie.
    • Dressibly: Projekt, který usnadňuje lidem udržitelně se obléct pro každodenní příležitosti.
    • EMOTER: Dlouhodobá humanitární pomoc v Ugandě s cílem propojit českou a ugandskou komunitu a vzájemně se rozvíjet.
    • Indiánky: První nezisková organizace zabývající se neplodností, sydromem polycystických ovarií a endometriózou.
    • Inšpiratívny rok na ceste za svojim snom: Roční vzdělávací program pro mladé, na které společnost zapomíná.
    • Neo.way: Dilatační pomůcky, které pomáhají ženám v léčbě po neovaginální operaci v důsledku MRKH syndromu a jiných gynekologických obtíží.
    • Rekáva: Projekt, který se specializuje na svoz odpadu z kávové sedliny k dalšímu udržitelnému využití.
    • Senior a student: Projekt, který chce zvýšit kvalitu života seniorů a studentů ve městě prostřednictvím společného bydlení.

    Vybrané projekty nyní podstoupí letní akceleraci, při níž absolvují několik workshopů týkajících se podnikání, od finančního plánování po marketing. Také získají 2 mentory z PwC, kteří jim pomohou zaměřit se ty správné kroky, které povedou k prvním zákazníkům či funkčnímu produktu. V září potom budete moct hlasovat o nejlepší projekt v celosvětovém hlasování, takže #staytuned. Projekty, které zaznamenají během akcelerace největší posun, získají finanční prémii od Nadace České spořitelny a další zajímavé ceny.

    Pro aktuální info nejenom o Social Impact Award se přihlaste k odběru novinek v Praze, Brně či Ostravě.

  • Social Impact Award očima vítěze

    Zeptali jsme se Tomáš Nusharta, zakladatele projektu psichologie.cz a vítěze minulého ročníku Social Impact Award, na jeho zkušenosti. Co pro něj znamenala akcelerace, co ho inspirovalo a jak si svou účast s projektem užil? Celý program pro nás s odstupem zhodnotil.


    Dokáže nás akcelerátor opravdu vystřelit vpřed? A co si pod tím vlastně mám konkrétně představit? Tak takové otázky jsme si kladli předtím, než jsme do SIA asi před rokem vstoupili. No tak fajn, tak to zkusíme, řekli jsme si asi tak 24 hodin před uzavřením přihlášek a odeslali ji.”

    Steve Jobs ve svém velmi známém proslovu na Stanfordu mluvil o principu spojování bodů. O tom, že někdy zkrátka musíte různé věci začít dělat, různé věci vyzkoušet, vydat se různými cestami, bavit se s různými lidmi… A ono se to třeba někdy v budoucnu propojí. Je dost možné, že spousta bodů zůstane nepropojená, ale pokud to nezkusíte, nemá se co propojit. Prostředí Macu by nikdy nevypadalo tak, jak vypadá, kdyby Jobs nenavštěvoval kurzy kaligrafie a nezáleželo mu díky tomu na různých fontech. A tak se propojily body, o kterých se to dopředu nedalo říct. 

    A přesně s takovým propojováním bodů nám akcelerace pomohla. Potkali jsme různé zajímavé lidi, poslechli si různé názory, vyslechli si zpětnou vazbu. Při obědové pauze nám někdo doporučil kontaktovat jeho kamaráda a najednou jsme našli poměrně důležitého strategického partnera. Tak jsme začali vytvářet tu pomyslnou síť různých bodů, které se pak začaly propojovat. A právě tohle prostředí je za nás na celé akceleraci to nejúžasnější. Prostředí, ve kterém se ty body vytvářejí a propojují daleko snadněji.

    A navíc, ať už jsme potřebovali poradit s právní stránkou projektu, spravováním sociálních sítí nebo nasměrovat na správnou cestu od někoho, kdo má více zkušeností, na všechno jsme našli člověka. Psichologie.cz by se bez Social Impact Award nikdy nedostala za tak krátkou dobu tak daleko. Takže za nás určitě ano, akcelerace opravdu dostála svému názvu ve všech směrech a akcelerovala celý náš projekt. My za to moc děkujeme a těšíme se na to, že společně s Impact Hubem a super komunitou lidí kolem něj ještě spoustu pomyslných bodů vytvoříme a pospojujeme.


     Právě startuje ročník 2020. Hlásit se můžete do 5. května. Pokud potřebujete vědět cokoliv dalšího, neváhejte se zeptat.

  • Startuje SIA 2020, hledáme 10 mladých společensky prospěšných inovátorů

    Máte nápad, jak zlepšit svět a hodila by se vám pomocná ruka? Teď máte ideální příležitost ji získat. 🙂 

    Přihlášky do Social Impact Award jsou otevřené od 1. března do 5. května 2020. Stejně jako v loňském roce pro zájemce plánujeme setkání s porotou, které proběhne 15. 4. od 16:00 online. Informace o dalším průběhu akceleračního programu Social Impact Award najdete v našem harmonogramu. Tento ročník bude výjimečný i tím, že letos budeme v Praze hostit tradiční SIA global summit, takže se máte určitě na co těšit!

    Přihlášky do programu naleznete tady a pokud potřebujete vědět cokoliv dalšího, neváhejte se zeptat.

  • Známe finalisty letošního ročníku Social Impact Award

    Výběr projektů do letošního ročníku byl velmi náročný. Dostali jsem totiž rekordní počet přihlášek. Výběr byl o to těžší, že většina týmů a záměrů byla velmi kvalitních. Pravidla programu jsou však neúprosná, a tak po dlouhých a plamenných diskuzích vybrala porota 10 finalistů, kteří změří své síly během letní akcelerace.

    Kdo postoupil?

    Projekt Ekobrko chce zabránit plastovému šílenství. Proto vyrábí brčka ze speciálních těstovin. Po použití můžete brčko lehce zkompostovat, či ještě lépe – sníst.

    Phoenix Nest chce pomáhat mladým lidem najít takové životní směřování, které je bude naplňovat a bavit. Skrze sebereflexivní cvičení, koučovací rozhovory a interaktivnější seznámení s kariérními možnostmi jejich klienti objeví, jaké studium či práce je pro ně to pravé.

    CrohCo – Nadační fond Crohnovy choroby a ulcerózní kolitidy. Pomáhají pacientům trpícím touto chorobou se s ní vyrovnat a tvoří komunitu, kde mohou tito lidé sdílet své starosti a zkušenosti s ostatními, jejichž diagnóza je stejná. Mimojiné také tvoří aplikaci IBD Fighter, která pomáhá proti této chorobě efektivněji bojovat.

    No Fears mají vizi, ve které neslyšící lidé nemají žádné bariéry v komunikaci se slyšícími lidmi. Plánují vyvinout aplikaci, která bude mimo jiné překládat znakového/mluveného a mluvenou řeč v reálném čase.

    Psichologie pomáhá majitelům pejsků s jejich výchovou. Pomocí online kurzu, ve kterém se dozvíte vše potřebné od psích motivací a potřeb až po konkrétní tipy na nácvik povelů a fungování v každodenních situacích, vám zajistí 15 let spokojeného života s vaším psem. Navíc výrazně spolupracují s útulky, finančně podporují jejich provoz a pomáhají hledat nové domovy pro opuštěné pejsky.

    Projekt Recept na vztahy je platforma pro inspiraci, produkty a nástroje, kterými lidé mohou zlepšit svá partnerská soužití. Fungující a naplňující vztahy mají totiž dopad na celou společnost, ale zdroje informací o nich jsou často rozdrobené a povrchní. A právě to řeší další z našich finalistů.

    Repetebox je vratný obal pro e-shopy vyrobený lidmi v chráněné dílně. Má za cíl zatočit s přebytečným odpadem vznikajícího při doručení každého produktu objednaného online.

    ReproBooktor je audiopřehrávač pro seniory se zrakovým postižením. Díky snadnému ovládání je možné si vybrat svou oblíbenou knížku, přeskočit na poslední kapitolu či zvyšovat hlasitost. Přístroj pomáhá seniorům, kteří už nemohou číst, obnovit jejich lásku ke knihám.

    Agentura Seniorem s radostí pomáhá starým lidem zapojit se zpět do pracovního procesu. Řeší tím několik různých problémů. Mezi nimi například špatnou finanční situaci seniorů, nedostatek pracovních sil na trhu práce ale také fakt, že až 25 % seniorů trpí psychickými problémy, často spojených s tím, že si nepřijdou užiteční.

    Umění Lidem chce znevýhodněným lidem představit umění jako formu terapie, sebepoznání, útěchy, sdílení, řemesla, ale především se snažíme rozvinout jejich kreativní stránku. Vzniklá díla potom bude možné zakoupit na jejich e-shopu, čímž podpoříte i další organizace podobného typu.

     

    Na akceleraci se moc těšíme a pevně věříme, že se nám během léta podaří dosáhnout cílů, které si náš tým nastavil. Jsme moc zvědaví, co všechno se na workshopech naučíme a jak nabyté znalosti dokážeme plnohodnotně
    uplatnit ve vývoji naší aplikace.”

    Eva Michálková, No F-ears

     

    Vybrané projekty nyní podstoupí letní akceleraci, při níž absolvují několik workshopů týkajících se podnikání, od finančního plánování po marketing. Také získají 2 mentory, kteří jim pomohou zaměřit se ty správné kroky, které povedou k prvním zákazníkům či funkčnímu produktu. V září potom budete moct hlasovat o nejlepší projekt v celosvětovém hlasování, ale o tom ještě určitě uslyšíte, stejně jako o spoustě výše popsaných projektů.

  • V Praze otevřelo první „hudební fitko”. Přijďte si zahrát

    Holky z Melogee vyhráli SIA 2018

    Holky z Melogee věří, že na hudební nástroj může hrát každý, a proto se rozhodly otevřít první sdílenou zkušebnu hudebních nástrojů. Princip je jednoduchý – nemáte doma hudební nástroj nebo možnost na něj hrát? Jednoduše si vysněný nástroj rezervujete na určitý čas a pokud se chcete učit od profíka, tak vám ho děvčata pomůžou najít.

    Usnadnit cestu ostatním
    Samy hrají už dlouho a ví, kolik dobrého jim to přineslo. Proto se rozhodly zjednodušit přístup k nástrojům i dalším lidem. „Je spousta těch, kteří nemůžou trénovat, třeba aby nerušili sousedy nebo spolubydlící. Naopak ti, kteří se chtějí na nástroj teprve naučit, zase touží po tom si ho nejdříve vyzkoušet, než si ho pořídí domů. Obojí řeší Melogee,” vysvětluje princip zkušebny usměvavá Veronika Kynclová, jedna ze zakladatelek.

    Piána, kytary nebo housle
    Návštěvníci zkušebny mají na výběr opravdu širokou plejádu nástrojů a nástroje neustále přibývají. Pokud se vám domá povaluje nějaký nevyužitý, už víte, kam s ním. Melogee ale není jenom o instrumentech. „Naším záměrem je vybudovat hudební komunitu. Komunitu hráčů, kteří si pomáhají. Když někomu chybí parťák na hraní, nebo potřebuje radu od zkušenějšího, bude se mít kam obrátit,“ říká Blanka Pauerová, druhá zakladatelka.

    Projekt ladí už od léta
    S nápadem se zúčastnily programu Social Impact Award v Impact Hubu, do kterého přišly pouze s myšlenkou. Díky akcelerátoru uspořádaly několik hudebních workshopů a nakonec otevřely své první „hudební fitko”. Ve finále získaly jedno z ocenění a spolu s ní 1500 euro na rozjezd a mediální podporu.

  • Česká spořitelna věří dobrým věcem

    Prohlédněte si originální výroční zprávu České spořitelny o jejich dobrých věcech.

    Listujte v produktech a službách, které mají smysl, nebo si počtěte v blogu jiné zajímavosti a fakta ze světa dobrých věcí.

    http://www.verimedobrymvecem.cz/

    Jsme rádi, že pro naše aktivity máme za partnera právě Českou spořitelnou a Nadaci České spořitelny.