• Jak naučit neslyšící mluvit? České „duolingo“ vyhrálo SIA 2021

    Na světě je 466 000 000 neslyšících, 34 000 000 z toho jsou děti. Některým ke sluchu dopomůže naslouchadlo nebo kochleární implantát, ale ten je nenaučí mluvit. A pro jejich plné zapojení je nezbytné, aby ovládli řeč. Tým SeekSpeak vytvořil aplikaci, se kterou vyhrál SIA 2021 – pro sluchově postižené může představovat zásadní změnu. 

     

    Hledáte řešení pro velmi početnou skupinu obyvatel. Jak je možné, že zatím nevznikla potřebná řešení?
    Řešením jsou logopedi a rodiče postiženého. Logoped pomáhá dětem s první řečí na základě týdenních cvičení v ordinaci. Rodič pak musí s dítětem od útlého věku každý den pracovat a pomáhat mu. Bohužel tohle řešení je velmi časově náročné. Proto jsme přišli s nápadem na formu, která by byla doplňkem mezi rodičem a logopedem a dítěti tak pomohla.

    Bude umět aplikace plně nahradit plně docházení k logopedovi?
    Návštěvy logopeda jsou velmi důležité. My rozhodně doporučujeme, aby děti na sezení pravidelně docházely. Aplikace by měla být jen další cestou, kterou může dítě využít mezi tréninkem s odborníky či příbuznými.

    Aplikace má mít hned několik specifik – díky velmi sofistikovanému softwaru a AI bude umět analyzovat třeba i přesné pohyby úst při snaze hovořit a navíc generovat konkrétní doporučení pro konkrétního klienta. Jak jste daleko?
    Zatím jsme ve fázi samotného testování. Máme schůzky s logopedy, ajťáky, organizacemi pro neslyšící a samotnými neslyšícími. Sbíráme data a uvidíme kam se s nimi dostaneme. Vývoj samotné aplikace ještě neprobíhá.

    Máte představu, kdy by mohla být aplikace připravena a na kolik cílíte zákazníků?
    Cílem aplikace je zlepšování vady řeči a zároveň bude sloužit jako zpětná vazba pro logopeda/rodiče/dítě. Termín nemáme. Muže to trvat roky, vývoj je opravdu těžký. Cílíme na lidi jak s poruchou sluchu, tak lidi s logopedickými problémy.

    Jakou nejdůležitější radu jsi se svým týmem v tomto ročníku akcelerace dostala?
    Každý problém má své řešení.

    Stručné, jasné! Nicméně ty osobně jsi nebyla v Social Impact Award prve. Do finále a pak také mezi vítěze jsi se dostala už se svým předchozím projektem, společenskou hrou Olá. Ta se věnovala přiblížení světu nevidomých široké veřejnosti.
    Hra Olá stále jede. Baví mě, jaké příležitosti mi přináší a celou dobu mě učí. Beru to jako skvělý způsob, jak přicházet na nové věci za pochodu. Samozřejmě jsem měla několik fu*kupů, ale ty k podnikání patří a snažím se jim čelit. Hru Olá si můžete zakoupit na www.hraola.cz.

    Takže nejdřív zrak, teď sluch a řeč. Co bude dál?
    Po dokončení hry jsem hned věděla, že se budu chtít věnovat další problematice postižených. Nápad na aplikaci jsem měla v hlavě již 2 roky zpátky. Pak jsem měla jsem to štěstí, že jsem při mentorování v rámci Soutěž a Podnikej narazila na studenty Václava Kuboně a Mili Mackovou, kteří pracovali na stejném nápadu. Po ukončení soutěže jsme se rozhodli vyvíjet produkt společně.

    Dává smysl srovnávat tvou první a druhou účast v akcelerátoru?
    Moje první akcelerace byla hned po maturitě, takže teď se po 3 letech cítím už stará a bavilo mě sledovat mladší jedince, jak se podnikání nebojí a jsou odhodlaní! Každopádně předchozí účast byla bez covidu, takže jsme se mohli více osobně setkávat, to bylo příjemné. Zásadní rozdíl ale nevidím a všem SIA doporučuju!


    Seek Speak získali cenu České spořitelny ve finále programu Social Impact Award. Program pro mladé sociální inovátory do 30 let můžeme v ČR pořádat díky cennému partnerství České spořitelny a Nadace České spořitelny. Další ročník rozbíháme na jaře 2022. Zveřejněné už jsou také rozhovory s ostatními vítězi, aplikací Nekrachni, Řemeslow a Máš Chvilku.

  • Máš Chvilku? Díky aplikaci ji můžete rychle proměnit v dobro

    Každý prý má jednou za čas pár minut pro dobrou věc. Ale než v záplavě nepřehledných serverů zjistíte, jak ji využít, může být pryč. Aplikace Máš Chvilku posouvá dobrovolnictví do 21. století a získala jednu z cen Social Impact Award 2021. 

    Dobrovolnictví se přes covid věnovala spousta institucí. Aplikace, která by splňovala Tvé požadavky, nevznikla? Čím se lišíte?

    Hlavní je, že se dobrovolnictví přes covid věnovala spousta lidí. Včetně lidí v našem okolí. Samozřejmě, že vzniklo několik aplikací a webů a my jsme je všechny sledovali, nicméně myšlenka na Máš Chvilku se zrodila ještě před covidem. A u podobných služeb jsme zatím nenašli třeba naše milované útulky a možnosti pomáhat tam.

    Komunikujete i s podobně orientovanými subjekty? Třeba s Tamjdem, Člověk v tísni nebo tvůrci dobrovolnické aplikace Masarykovy univerzity? 

    Zatím jsme v komunikaci ostýchaví. Když to jde, snažíme se s podobně orientovanými subjekty spojit. Rozhodně se žádné spolupráci nebráníme, protože zde funguje přímá úměra – čím více lidí dělá dobro, tím více dobra je uděláno!

    Podle Českého statistického úřadu byl v roce 2018 a před covidem počet hodin odpracovaných dobrovolníky téměř 57 milionů. Kolik lidí v ČR dobrovolničí? 

    My věříme, že v ČR dobrovolničí každý. Někdo pomůže starší paní do autobusu, jiný sebere pár odpadků ve svém okolí nebo vysvětlí svému školou povinnému příbuznému nějaké příklady z matematiky. To je dobrovolničení, o kterém ani ČSÚ neví.

    Cílíte na již aktivní dobrovolníky, nebo doufáte v nové rekruty? Co by je mohlo přesvědčit? 

    Bereme všechny! Cílíme na již aktivní dobrovolníky, kteří by rádi pomáhali více. Také ale víme, že je spousta lidí, kteří by rádi pomáhali a neví jak a kde. Nechceme nikoho přesvědčovat, že by měl pomáhat. To si musí každý rozhodnout sám. Chceme, aby lidi pomáhali rádi a protože jim to dává smysl, ne proto, že jsme je uhnali kampaněmi.

    Kolik času musí člověk mít, aby se mohl přičinit?

    Opravdu stačí chvilka, protože každá chvilka se počítá. I kdyby člověk měl vždy volnou jen půlhodinu za měsíc. Tak je to za rok 6 hodin a to už je skoro jeden pracovní den. Pokud budu mít půlhodinu měsíčně a půjdu například pomáhat se sázením stromů, stihnu za tu půlhodinu každý měsíc zasadit jeden strom. Dvanáct stromů za rok už je docela hezká alej.

    Jak přesně mu k tomu může pomoci vaše aplikace?

    Nikdo nechce tu volnou chvilku strávit hledáním, kde a jak může pomoci. Sami jsme si tím prošli. Ne všechny organizace mají webové stránky nebo profil na sociálních sítích. Nehledě na to, že samotné organizace musí svůj čas využívat efektivně, takže třeba ani nemají čas vyhledávat dobrovolníky a nějak je k sobě lákat. Máš Chvilku to udělá za ně. Pomůžeme organizacím v registraci do aplikace a s vytvořením aktivit, na které se budou moct dobrovolníci přihlašovat. Následně bude vše co nejvíc automatizované, aby to organizaci zatěžovalo co nejméně a maximalizovala se výsledná pomoc.

    Jakou nejlepší radu jsi během akcelerace Social Impact Award dostal? 

    Budujte postupně a ověřujte. Měli jsme přesně vymyšleno, jak to všechno bude vypadat a fungovat, až do posledního detailu. To jsme také začali vyvíjet a trávili na tom hrozně moc času.  Museli jsme si tedy určit priority. Realizaci jsme si rozdělili do dílčích kroků, které jsme si navíc začali ověřovat v praxi – protože papír snese všechno, ale v reálu je proveditelné jen něco.

    A jaké máte nyní po výhře se svou službou další plány? 

    Finalizujeme první fázi vývoje stránek, aby byly funkční a mohli jsme je konečně ukázat světu. Spustili jsme testování na vybraném vzorku útulků a dobrovolníků. Jak jsme pokročili a co je u nás nového, zjistíte nejlépe na našich webových stránkách a rádi bychom od nového roku rozjeli náš Facebook i Instagram


    Máš chvilku získali cenu České spořitelny ve finále programu Social Impact Award. Program pro mladé sociální inovátory do 30 let můžeme v ČR pořádat díky cennému partnerství České spořitelny a Nadace České spořitelny. Další ročník rozbíháme na jaře 2022. Zveřejněné už jsou také rozhovory s ostatními vítězi, aplikací Nekrachni a Řemeslow

  • Jak vychovat první finančně gramotnou generaci?

    78 000 studentů dokončí každý rok střední školu, aniž by měli větší povědomí o tom, jak se odevzdává daňové přiznání, sestavuje cashflow nebo řeší hypotéka. A 52 % celé české veřejnosti má nízké nebo velmi nízké znalosti finanční gramotnosti. Aplikace Nekrachni, která získala na vyhlašování Social Impact Award 2021 dokonce dvě ocenění, nabízí funkční a rychlé doučování do kapsy. Má opravdu šanci něco změnit? A proč se vyplatí sledovat ji v každém věku?  

    Čím se vaše aplikace liší od stovek jiných na trhu? Dnes má vzdělávací appku skoro každá banka či poradenská služba.

    Je pravda, že se konkurenční prostředí stupňuje, ale my jsme peer-to-peer aplikace, tedy jediná od studentů pro studenty. Snažíme se na potřeby podívat očima reálného středoškoláka, který se potýká s prvním finančními interakcemi, na které je většinou škola nepřipraví. Základ stavíme na osnovách rámcového výukového programu stanoveným MŠMT, nicméně koukáme na věc z různých úhlů pohledu a hlavně stavíme finanční témata do přímé linky s realitou. Většina bank se nějakým způsobem v podobném vzdělávání angažuje, ale jde především o jednorázové akce,  které jsou zaměřeny na žáky základních škol. My naopak chceme nabídnout jednoduché dlouhodobé vzdělávání a pomoc pro každodenní praxi.

    Jak si vysvětlujete, že jste to vy, kteří musí učit středoškoláky dnes už nezbytným dovednostem? Od roku 2010 existuje Národní strategie finančního vzdělávání – jaká je ale praxe?

    Národní strategie finančního vzdělávání v roce 2010 zavedla, že by se finanční gramotnost měla rozvíjet také  na školách. Na středních školách se žáci finanční gramotnosti dotýkají v rámci tématu Ekonomie v předmětu Základů společenských věd. Výuka splňuje všechny požadavky – žáci se dozví informace požadované RVP, většinou ale pouze formou definic a pojmů, které hned po písemce zapomenou. Finanční vzdělávání se tak na středních školách stalo spíše nutným zlem ve formě memorování mezi výkladem psychologie, sociologie a filozofie, které jsou také součástí celého předmětu. My jsme si ale uvědomili, že neznalost praktických informací z oblasti finanční gramotnosti nakonec doběhne každého (na rozdíl od neznalosti druhů mechů nebo Freudových teorií :D). Snažíme se proto vyřešit 2 zásadní problémy středoškolského finančního vzdělávání – zaměření na praxi a jeho atraktivitu.

    Při pohledu na váš Instagram je jasné, že se může hodit nejen studentům. Přehledně vysvětlujete, třeba co je Revolut, exekuce, Solus rejstřík apod. Co víte o svém publiku?

    Převážná většina našich followers jsou opravdu studenti středních škol, ale máme i velikou bázi sledujících lektorů a učitelů. To je pro nás zásadní, jelikož projekt Nekrachni vzniká také pro ně, jako pomůcka do standardní výuky finanční gramotnosti. Stejně tak jsme stále ve fázi, kdy sbíráme hodnotný feedback a snažíme se jej zapracovat, ať už v rámci designu nebo content managementu.

    Získali jste jak Cenu poroty, tak jednu z Cen České spořitelny, se kterou jste již nějakou dobu v kontaktu, je to tak? 

    Česká spořitelna se nám v začátcích snažila pomoct se strategií a vizí Nekrachni, mohli jsme se tak zúčastnit výběrového bootcampu Seedstarteru ČS. Teď máme rozjednánu spolupráci s Abecedou peněz České spořitelny (program na podporu finanční gramotnosti), ale zatím nemohu prozradit více.

    Vaše sítě i aplikace má vychytaný design, vývoj musel být nákladný a náročný. Kde berete jako společensky prospěšný projekt čas a prostředky?

    Na tuhle část projektu jsme obzvlášť pyšní, bez jakýchkoliv finančních prostředků a incentivů se nám podařilo vytvořit stabilní tým o 15+ členech, kteří vizi našeho projektu fandí a jsou neuvěřitelnou oporou. Dovolíme si tedy říci, že naším pohonem je ta vášeň a výhodou odolnost a silný tah na branku. Samozřejmě v průběhu času jsme se vrhli i do fundraisingových aktivit, které vyústily v několik krásných přímých finančních darů a nebo dlouhodobější spolupráce. Vytváříme si tak finanční peřinu a zároveň finanční plán, který budeme v následujícím roce exekuovat.

    Bezprostředně po finále jste popsali program 3 slovy: přátelství, dřina, zkušenosti. Co vám dalo během akcelerace opravdu zabrat a na čem jste museli zamakat nejvíc?

    Během léta jsme nezaháleli, protože jsme před sebou viděli jasný cíl, že už na podzim chceme naší aplikaci pilotovat. Museli jsme tedy rozšířit náš tým o spoustu lidí a intenzivně se posouvat kupředu. Je nám také jasné, že nemůžeme dlouhodobě fungovat na dobrovolnické bázi, takže jsme přes léto měli řadu jednání. A abychom mohli navazovat partnerství, založili jsme zapsaný ústav – zde jsme narazili na menší problém s podmínkami založení ústavu, které se v poslední době zhruba každé 2 roky mění. Dřina pro nás neznamenala řešení svízelí, ale raketový posun vpřed.

    Jako nejlepší radu jste prý v Social Impact Award dostali, že fundraising nemusí být jen „o penězích”. 

    Než jsme šli do SIA, pod slovem „fundraising” jsme si představovali jen aktivity s cílem hledání peněz. Ale po workshopu jsme na to dostali jiný pohled – už víme, že důležité je budovat dlouhodobou a hlavně relevantní komunitu. Např. mít kvalitní kontakty v databázi newsletterů nebo v CRM, kterým se dá v případě jednorázové nebo dlouhodobé kampaně zaslat potřebné sdělení. Sami chceme tuhle rovinu fundraisingu vyzkoušet a věříme, že bude fungovat skvěle.


    Nekrachni získali Cenu poroty a jednu z Cen České spořitelny v rámci Social Impact Award 2021. Další ročník rozbíháme na jaře 2022, do té doby přineseme rozhovory i s dalšími vítězi.

  • Řemeslo poskytne rovnováhu mezi prací hlavou a rukama

    Cítíte se přetížení? Praská vám mozek? Řemeslow jde ve stopách Přemysla Oráče a chce obrodit řemeslo jako alternativu ke sportu. I ruční práce a opravářství totiž vyčistí hlavu a umožní kvalitně odpočívat. Ani nevadí, že nemáte nářadí, ani dílnu – i tak si budete moci brzy něco vyrobit. Více prozradil zakladatel Adam Kolář. 

    Na finále jsi všechny pobavil předělávkou slavné citace T. G. Masaryka – prý řekl „Nebát se a neklást … odpor řemeslu.” Proč jsi vzpomněl zrovna na něj? 

    Podle mne je tatíček Masaryk pro český a slovenský národ stále vzorem. A mně pobavilo, když jsem se při jedné vědomostní hře dozvěděl, že se Masaryk vyučil kovářem. Veřejnosti je spíše znám jako historik, sociolog a intelektuál. Člověk,  který umí řemeslo a zároveň je schopný psát články na Tolstého filozofování, se neztratí a může chápat oba světy. Rád bych takových lidí potkával více a více. Více Kovářů Masaryků.

    Řemeslow měl být webovým rozcestníkem pro všechny, kteří hledají, kde a jak se pustit do díla. Dnes už toho ale nabízíte více. 

    Původní záměr se nezměnil a web by měl začít brzy zhmotňovat . Už od začátku ale také víme, že nechceme být jen rozcestníkem. Začali jsme pořádat  kurzy, zatím jen v Olomouci a okolí, a časem chceme poskytovat i další doplňkové služby. S novým rokem odhalíme novinky!

    Řemeslo a ruční práci nevidíte jen jako koníčka, ale jako rozvojovou činnost. Jaké může mít výhody?

    Ze svých zkušeností vím, jak jsem se cítil, když jsem něco tvořil rukama. Mým prvním výtvorem, co si pamatuji, byla polička z krabice na víno. Drží dodnes a beru ji jako prvopočátek své cesty tvoření a seberealizace.  Vidím, jak se každou další vyrobenou věcí učím a i můj mozek už uplatňuje “myšlení zručnosti”. Třeba u točení na kruhu jsem se naučil soustředit celou svou mysl výhradně na kus hlíny, ze které chci hrníček. U manuální práce můžete zapomenout na okolní svět a programovat dovednost, která nám poskytne rovnováhu mezi prací hlavou a rukama.

    CNN Prima News nedávno převzala informaci o tom, že v ČR chybí až 300 000 řemeslníků. Jde o dlouhodobý nedostatek – dá se v lidech vzbudit zájem o obor, který studenti dlouhodobě obchází? 

    Já věřím, že dá. Musí se ale jednat o vědomou a svobodnou volbu samotných žáků. Z povinných kurzů keramiky nebo šití můžete mít v dětství osypky stejně jako z hodin matiky.  Navíc spousta rodičů chce, aby se jejich dítě dostalo na gymnázium. Odborné učiliště by totiž mohlo znamenat, že dítě není dostatečně chytré, a to žádný rodič nechce slyšet. Když ale ve společnosti řemeslo “rehabilitujeme”, vzbudíme o něj obecnější zájem a bude se o něm mluvit, mohli by se na něj dospívající i dospělí začít dívat jinak.

    Podle toho, co odpovíš pak nějak navážu: Jak velká je vaše cílovka a jak máte vymyšlenou finanční udržitelnost projektu? Přibývá sdílených dílen. Jak se odlišíte, v čem je váš přesah? 

    Nejprve se chceme věnovat studentům vysokých škol. Na své si ale postupem času přijdou všichni, kdo budou chtít mými slovy “zharmonizovat vnitřního Přemysla”. Budeme tu pro lidi, co budou chtít zapojit hlavu jinak, než je typické pro jejich každodenní činnost, budou chtít vylepšit svou zručnost a taky vytvořit si něco hmatatelného. Představujeme přímočařejší cestu za řemeslem. Aby lidé v rozhodování, zda zkusit řemeslo, nehledali háček.

    Z programu Social Impact Award jsi odcházel očividně nadšený. Považuješ rozhodnutí nechat si poradit za dobrý krok, nebo to není pro každého? 

    Rada může být užitečná nebo nadbytečná. . V životě jsem se už kvůli některým radám cítil spíš bezradně než bezvadně. Díky SIA jsem se naučil selektovat doporučení, která budou fungovat pro Řemeslow a která nikoliv. Některé workshopy byly přehlcené skvělými radami a moje hlava někdy začínala stagnovat. Nepochybuji ale, že mi SIA mnohonásobně víc do života přinesla, než z něj odnesla.

    Když vám Cenu publika předávala Pavlína Louženská, uvedla, že to mezi vámi od začátku spolupráce skvěle rezonovalo. Prozradíš, jak vypadal společný čas, společné konzultace?

    Přišlo mi to poetické. Bylo letní dopoledne, čerstvý vzduch na zahradě v K10 ovíval všechny přítomné. Sluníčko se začínalo probouzet. Tu připoutala můj zrak vyklidněná a usměvavá žena. První interakce naznačovaly soulad. Pavlína si pro nás připravila workshop na “Projektové řízení”. Pět hodin nabušených skvělými informacemi. Od začátku vedla workshop interaktivně, hravě a ve skupinkách a vše hezky odsýpalo. Formou práce podněcovala moji kreativitu a motivovala mě ke kreativnímu myšlení. Tím si mě získala. Pavlína ví, co dělá a dělá to s láskou. Toho si na ní cením.

    Prozradil jsi, že nejlepší rada v akceleraci, právě od Pavlíny zněla „Každé štěnátko potřebuje svou krabici”. Fakt bychom chtěli slyšet více … 

    Jsem vzletné povahy, často hlavou v oblacích, rád objevuji své hranice tím, že je překračuji. Vidím se jako štěně, které se dychtivě škrábe ven z krabice, aby mohlo objevovat okolní svět a své možnosti. No a aby se nezatoulalo příliš daleko, potřebuje někoho, kdo ho vloží zpět do krabice a dokáže ho v ní zdržet. V mém případě je to někdo, kdo mě udrží při zemi a bude dohlížet na to, abych se neztratil ve svém snílkovském objevování. Naštěstí přesně takového člověka mám v týmu, díky Evo!

    Jaké jsou teď vaše plány? Kdy se můžeme k čemu přidat? 

    Momentálně pořádáme kurzy, která mají svá lokální nebo časová omezení. Časy přizpůsobujeme mistrům, kteří jsou často dost vytížení. Proto se chceme odpoutat od časoprostoru a co nevidět spustíme přípravu online kurzů. Věříme, že první zkušební verze  bude koncem listopadu. Než se ale bude moct přidat široká veřejnost, chvíli to potrvá. Chceme vypilovat své produkty a služby tak, abychom s nimi byli my a naši mistři naprosto spokojení.


    Řemeslow získali cenu publika v rámci Community Votingu 2021. Další ročník rozbíháme na jaře 2022, do té doby přineseme rozhovory i s dalšími vítězi.

  • Známe nadějné startupy s přesahem pro rok 2021 

    Odkud se pořád berou, udivuje nás mile každý rok, když si prohlížíme desítky přihlášených společensky prospěšných projektů. Vybrat z té spousty mladých lidí, kteří aktivně usilují o pozitivní změnu a podnikání s přesahem, jen 10 finalistů, nebývá žádná legrace. Tím spíš, že jak už to v Social Impact Award bývá, sešel se opět  pestrý mix inovací – od řemesel k paliativní péči a zpět. Kdo nás okouzlil a proč?

    Blinkee City Czech 

    Udržitelná doprava je téma, které sledujeme hodně zblízka. Zrovna v naší akceleraci se dali dohromady zakladatelé Revoltu, elektrické boardy XTND začínali v Impact Hub Ostrava… Teď je tu další provozovatel, který vstupuje na trh s vkusnými elektroskútry. Koncept je založený na sdíleném prostředku, který si můžete zaplatit na jízdu placenou po minutách. Čím se liší od podobných služeb, které se snaží usnadnit mobilitu ve městech a přitom snížit zátěž na životní prostředí? Skútry, které jezdí už ve více než 30 evropských městech, se snaží pohánět 100% zelenou energií.Blinkee.city celkem prověřilo přes 793 000 uživatelů, což podle zakladatelů zemi ušetřilo 1608 tun CO2. Teď můžeme snižovat uhlíkovou stopu na jejich skútru i v Praze.

    Nekrachni

    Nekrachni chce vytvořit finančně vzdělanou generaci. A díky jejich chytrým tipům a aplikaci pro žáky ZŠ a SŠ k tomu stačí jen pár minut denně. Takže o program do autobusu, do fronty na oběd nebo na krátkou přestávku je postaráno. Co jsou valuty? Proč finančně plánovat už na studiích a jak na převody měn nebo cestovní pojištění? Co číst, aby jste měl peníze v malíku? To všechno dozví studenti z appky, ale také veřejnost z jejich Facebooku.

    Zasaď život

    Že je reforestace jeden ze způsobů, jak vyvažovat naši uhlíkovou stopu, už jste možná slyšeli. Zasaď život vám dá přesvědčivý kontext, proč to nenechat jen “na ostatních”. Věděli jste, že 70% zvířat z celé planety žije v lese nebo na něm přímo závisí? No a co vy s tím? 1 strom dokáže za svůj život odbourat až 400.00 kg CO2 a díky Zasaď život pro to stačí doslova jen hnout prstem. Strom si za rozumnou cenu na pár kliknutí objednáte a oni jej pro vás obratem vysadí.

    KultiVary 

    Tahle parta mladých lidí má ráda své město a rozhodla se ho zkulturnit. Kdekdo u piva mamrá, co kde chybí, co by to chtělo… To KultiVary rovnou konají. Za pár měsíců provozu uspořádali bezpočet setkání, diskuze na ožehavá témata nebo letní kino. Navíc reflektují aktuální dění (získání titulu světového dědictví UNESCO) i dlouhodobá rizika (nízká informovanost o tom, co se ve městě děje, malá kontinuita akcí ad.).

    SeniorOn

    O odloučení seniorů bylo slyšet v době pandemie denně. Co s tím? Dvě studentky gerontagogiky začaly pořádat kurzy pro seniory z nejširší veřejnosti, aby zvýšili jejich počítačovou a digitální gramotnost – to vzdálenosti spolehlivě zkracuje. A když nemůže senior na kurz, nabídnou mu tzv. asistovaný kontakt – přijedou za ním domů či do domova a spojí ho prostřednictvím online prostředí s jeho rodinou.

    Akcelerujeme i další inovace, byť teprve na začátku své cesty: 

    Seek Speak 

    Aplikace, která pomáhá neslyšícím naučit se mluvit/komunikovat a odstranit tak komunikační bariéry. V Česku ani v zahraničí doposavad podobnou logopedickou aplikaci, která by dokázala automaticky posuzovat výslovnost, nenajdete.

    Máš chvilku

    Projekt, který přináší dobrovolnictví do 21. století a propojuje ty, s nedostatkem času a sil s tými s dobrým srdcem.

    Done Care 

    Software pro komunikaci, evidenci, vzdělávání a další podporu domácí paliativní péče.

    Řemeslow
    Zkoušeli jste někdy něco vyrobit? Pracovat rukama? Pak víte, jak to pomáhá vyčitit hlavu. A té radosti z nových dovedností či vlastního výrobku! Aby ještě někdy mohlo platit “zlaté české ručičky”, pomůže první jednotná webová platforma s kurzy na řemeslné, ruční práce a opravy.

    WasteNo

    Existuje již mnoho znovupoužitelných obalů, ale jejich zavádění je náročné, neb chybí systémová infrastruktura. Přesně to díky svému právnickému backgroundu může vyřešit Waste No novým systémem pro správu obalů. Abyste je mohli najít i ve své oblíbené restauraci.

    Díky České spořitelně a Nadaci České spořitelny můžeme všechny tyto projekty dlouhodobě podporovat a vzdělávat. Jejich akcelerace ale na podzim skončí a je také na čase prezentovat výsledky. První šancí, jak blíže poznat samotné tvůrce, dostanete už 14. září, kdy zveřejníme jejich finálová videa a spustíme Community Voting o vítěze publika. Zveme ale také přímo na slavnostní vyhlašování 5. října, kde oceníme 3 největší bojovníky. Bližší informace se objeví na Facebooku Impact Hub Innovation.

  • Michal “Radar” Vrátný: Na začátku jsem neměl plán, jenom odhodlání

    Pro Michala Vrátného alias Radara, zakladatele gymů Železná koule, je MDŽ zkratka pro Mezinárodní den Železných. Právě 8. března 2021 se proto rozhodli spustit “Online koučink, co má koule”. Tomu předcházela kampaň na Hithitu, ve které na konci loňského roku vybrali rekordních 6 746 907 Kč.

    “Teď dokončujeme natáčení asi 140 videí, takže každý den mluvím asi sedm hodin do kamery,” popisuje náplň posledních dnů, spojených s produkcí online koučinku, Michal Vrátný. Úspěšnému crowdfundingu ale předcházelo deset let tvrdé práce a asi sedm tisíc spokojených studentů, kterým v tělocvičnách Železné koule pomohli k lepší fyzičce, vyššímu sebevědomí, nebo třeba s nepříjemnou bolestí zad a kloubů. Jak se na své úspěšné podnikání dívá zakladatel, kterému nikdo neřekne jinak než Radar? A jaké byly jeho začátky?

    FUCKUPY PŘICHÁZELY CESTOU

    “Už když jsem začínal trénovat před deseti lety v boxérně ve Vršovicích, věděl jsem, že mě to baví a chci to dělat naplno,” popisuje Radar, co byl jeho hlavní hnací motor, když projekt spouštěl. Na otázku, kdy si poprvé uvědomil, že se z něj stal podnikatel, odpovídá: “Vůbec si nepřipadám, že podnikám, a vlastně jsem ani nikdy nepřemýšlel nad tím, že chci být podnikatel. Vnímám to tak, že děláme tréninky pro lidi, kteří nám za to platí, protože jim to asi přijde dobrý. A tak nás to živí.”

    Měl Radar na začátku podnikání nějaký jasný plán? “Plán jsem žádný neměl, neměl jsem ani zkušenosti. Když jsem Železnou kouli rozjížděl, bylo mi čerstvých dvacet. Pustil jsem se do toho, protože jsem to chtěl dělat. Všechny fuckupy přicházely cestou a až v průběhu jsem zjišťoval, co všechno musím řešit. Ale vždycky jsem na to nějak přišel…. A dobře to dopadlo!”

    KONKURENCE? JAKÁ?

    Na rozdíl od klasických posiloven nemůžete do jednoho z pěti gymů Železné koule jen tak přijít, půjčit si náčiní a sami cvičit. Všechny lekce jsou vedené trenérem, který studentům předává jedinečné know-how. Jak Radar vnímá konkurenci? A mají vůbec nějakou? “Dřív jsem konkurenci hodně sledoval. A kolikrát jsem se i nervoval tím, co dělá. Ale asi pět let zpátky jsem si řekl, že se na to můžu úplně vykašlat. Že budeme dělat to, co považujeme za nejlepší a budeme se snažit zákazníkům dát tak dobrou službu, jak jen umíme.”

    Co následovalo potom? “Začali jsme oslovovat zákazníky, které běžná fitka jen tak neosloví. Místo toho, abychom se snažili přilákat lidi, kteří už cvičí nebo sportujou, začali jsme těm ostatním vysvětlovat, že je důležitý cvičit a starat se o svoje tělo, aby dlouho vydrželo. A to i v případě, když pracují hlavou, protože hlava přece bydlí v nějakým fyzickým těle. V tu chvíli se myslím nůžky mezi námi a klasickými tělocvičnami rozevřely a já přestal vnímat, co konkurence dělá.”

    Co je největší odměnou za jeho práci? “Dám úplně konkrétní případ. Je z konce minulého roku, kdy nám asi po osmi týdnech našeho provizorního online koučinku napsal kluk, který se deset let potýká s bolestí kolen. Prý po osmi týdnech našeho cvičení nejen, že udělá hluboký dřep a kačáky, ale už ho nebolí kolena a skoro udělá dřep na jedný noze. To je můj hlavní motor posledních deset let a pravděpodobně příštích padesát. Mně je byznys v podstatě dost jedno, ale chci dál dostávat podobný zprávy,” uzavírá upřímné vyprávění Radar.


    Všechno řečené zaznělo během panelové diskuze, která byla součástí Impact Hub MashUp: Mladí sobě. Kromě Michala “Radara” Vrátného, kterého diváci zvolili za nejinspirativnějšího řečníka večera, o svých začátcích povídali taky Anna Sedláková z projektu Indiánky, Johanna Nejedlová z Konsentu, Andrea Bohačíková za M.arter, Václav Staněk z Vasky a Ondřej Krátký z Liftago. Záznam a panelovou diskuzi si můžete pustit tady.

  • Indiánky: Chceme, aby se o (ne)plodnosti mluvilo kdykoliv, třeba i při obědě

    Indiánky si daly za cíl mluvit nahlas o neplodnosti a jejich příčinách, protože už měly dost toho, že je to v naší společnosti tabu. Zakladatelky projektu Ann a Káju řeší syndrom PCOS, stejně jako dalších 6-15 % ženské populace. Jde o syndrom, jehož příčinou je hormonální nerovnováha a způsobuje vyšší produkci mužských pohlavních hormonů, nepravidelnou ovulaci a menstruaci a často i neplodnost. S hormonální nerovnováhou jsou spojené také psychické obtíže jako úzkosti či deprese. Ženu, která trpí syndromem PCOS ale nepoznáte na první pohled, jak se často mylně uvádí, každá má jiné příznaky a jiný průběh nemoci. Indiánky chtějí, aby se ženy s PCOS a jinými intimními obtížemi měly na koho obrátit a díky jejich webu našly všechny informace na jednom místě.

     

    Indiánky jsou zatím jediný projekt, který se zabývá syndromem PCOS a dalšími gynekologickými problémy spojenými s neplodností. Proč myslíte, že se o tom začíná mluvit až teď? Je dnešní doba v něčem vhodnější pro otevírání takových témat?

    Ann: Myslím si, že jde do velké míry o generační proces. Neplodnost byla tabu ještě v době, kdy jsme byly malé. Nyní dospívá generace dětí, které se narodily v 90. letech, tedy naše generace, a myslím, že ta má obecně jiný pohled na témata, o kterých se dřív nemluvilo. Nemusíme řešit podobné problémy, jako měli naši rodiče a do popředí se dostávají různá opomíjená témata, práva menšin, planeta, ekologie a taky neplodnost. Určitě tomu pomohly i sociální sítě a média.

    Kája: Že jde o aktuální téma, je vidět i na letošním finále programu Social Impact Award (který Indiánky vyhrály pozn. red.), kde byl jedním z vítězů projekt NEO.WAY, který taky řeší tabuizované téma ženské intimity. Dál si myslím, že je náš projekt úspěšný proto, že o PCOS mluvíme hodně osobně, což je potřeba, když jdete s takovým tématem ven. S Aničkou jsme se seznámily díky jejímu příspěvku na Facebookové skupině. Kdyby ji ale zveřejnila o tři roky dřív, v době, kdy jsem v sobě PCOS intenzivně řešila a ještě jsem to v sobě neměla vůbec zpracované, asi bych do toho nešla. Protože bych v té době nebyla schopná o tom tak otevřeně mluvit. Možná právě proto, že spoustu žen to v sobě ještě nemá vyřešené, tak s tím doposud žádná nedokázala jít ven.

    Zajímá mě vaše cesta od toho, kdy jste si říkali “musím pomoct sama sobě” k “budu pomáhat ostatním”. Kdy jste začaly být natolik v pohodě, abyste zvládly podpořit další ženy?

    A: Jak říká Kája, už to máme nějak zpracované, ale jde o celoživotní proces, který má několik fází. Pro lidskou bytost není jednoduché přijmout fakt, že třeba nedosáhne toho, co je pro ostatní zcela samozřejmé a může to vnímat dokonce jako neviditelný handicap. S Kájou za sebou už máme období, které pro nás bylo jen a pouze traumatizující, styděly jsme se a tak dál. Že trpím PCOS jsem věděla asi od třinácti, čtrnácti, ale bála jsem se o svém “překvápku” mluvit a snažila se ho přijmout svépomocí, což bylo těžké. Souviselo to s věkem, s pubertou. Když mi bylo trochu přes dvacet, říkala jsem si “ty jo, pořád se o tom nemluví, to je zvláštní”. Najednou jsem cítila trochu vztek, ale hlavně ohromnou chuť to změnit, otevřela jsem facebookovou skupinu, kde se scházely holky s PCOS a napsala tam, že jsem markeťačka, mám PCOS a mám v hlavě osvětový projekt, jestli by do toho šel někdo se mnou. A ozvala se Kája.

    K: Já si taky prošla několika fázemi, z nichž nejdelší byla ta, kdy jsem svůj problém zatlačila do pozadí a neřešila ho. Dlouhé roky jsem brala antikoncepci a tvářila se, že žádným onemocněním netrpím. Znovu jsem to téma otevřela někdy před třemi lety, ale v té době jsem ho ještě neměla zpracované a potřebovala jsem si nejdřív projít samoléčbou. Je to tak, jak říkáš, člověk to musí vždycky nejdřív zpracovat sám v sobě. Když jsem viděla na Facebooku příspěvek Aničky, byl to pro mě aha-moment. Uvědomila jsem si, že i když jsem si to sama v sobě vyřešila, neznamená to, že se na české scéně něco změnilo, pořád se o tom ve veřejném prostoru nemluví. A najednou jsem věděla, že toho projektu chci být součástí.

    Jaká komunita kolem vás a vašeho projektu Indiánky vzniká? Jak důležitá je podle vás role takové komunity v životech žen, které se s podobnými problémy potýkají?

    A: Hlavní cíl Indiánek je, aby tu nebyly holky, které by si musely projít počátečními traumatizujícími okamžiky samy jako kdysi my. Aby se nestyděly, že se jim něco takového děje a necítily se osaměle. Když si budou o svém onemocnění hledat informace, chceme, aby narazily na náš web, na kterém najdou reálné holky, fotky a příběhy. Chceme být otevřené a dát jim naději – ano, nemusíte mít děti, ale taky můžete, a nebojte, nemusíte mít všechny příznaky, o kterých si přečtete na internetu. Už jen zjištění, že tu jsou další úplně normální, skvělé holky, které jsou na tom stejně, jim může hrozně pomoct. Pocit, že jsi s tou nemocí sama, jsi divná a nikdo ti nerozumí, nepříjemně poznamená tvoje sebevědomí, a někdy celý život. Proto vytváříme a podporujeme komunitu žen s PCOS a jinými intimními problémy. A nakonec i my to celé díky našemu projektu snáz přijímáme.

    K: Přesně tak. Pocit, že v tom nejsme samy, nemáme jen my s Aničkou, ale vyplývá to i z feedbacku žen, které už byly na setkání, sledují nás na Facebooku, nebo nám jen vyplnily dotazník. Je vidět, že už jen vědomí, že je nás hodně se stejným problémem, hrozně moc pomáhá.

    Jak probíhá práce s vaší komunitou?

    A: Komunikace probíhá hlavně online, pravidelně přispíváme na naši stránku na Facebooku a na Instagramu. Přidáváme taky články na náš web, děláme rozhovory s odborníky, píšeme o tom, co pomohlo nám samotným. Pořádáme i osobní setkání, která byla zatím bohužel jen dvě, protože do toho přišel koronavirus. Obě setkání se ale moc vydařila a chceme je dál rozšiřovat, zvažujeme, že je dočasně přesuneme do online prostoru, protože ta setkání jsou úžasná. Cítíte, že jste tam správně, s ostatními ženami řešíte stejné problémy. Je to příjemný pocit, protože jinak většina lidí ani neví, co syndrom PCOS znamená. V současnosti si o něm nemůžete popovídat s kamarádkou, s rodinou a někdy bohužel ani s gynekologem. My to chceme změnit.

    K: Na našich setkáních, kde se potkávají všechny věkové kategorie, je vidět, jak se přítomným ženám uleví, že mohou být naprosto otevřené. S kamarádkou a rodinou si o tom možná popovídat můžeš, ale je to jednostranné, protože oni nevědí, čím si procházíš. Na posledním setkání bylo hezké vidět holky, které třeba zrovna pracují na miminku, jak se domlouvaly, že se sejdou v Praze na kafe.

    A: Hodně nám taky holky píšou o rady, odkazujeme je na odborníky. Komunita holek s PCOS v Česku vždycky byla, jen je díky našemu projektu vidět a slyšet.

    Pro drogerii dm jste vytvořily čaj Rozkvět indiánky, který je vhodný pro ženy s hormonální nerovnováhou. Nyní je k dostání ve všech jejích pobočkách v Česku. Jak k tomu došlo? Plánujete v budoucnu i další podobné produkty?

    A: Celé to proběhlo na začátku roku v rámci soutěže dmSTART. S Kájou nám už dlouho chyběl podobný výrobek snadno dostupný v drogeriích, chtěly jsme to změnit a zároveň s jeho pomocí šířit osvětu. Proto jsme po konzultaci s chemiky a bylinkáři připravily čaj Rozkvět indiánky. Celou dobu jsme ale nevěděly, jestli to stihneme v rámci programu Social Impact Award. Teď už to snad můžu říct, ale asi týden před odevzdáním nám dodavatel řekl, že jedna z těch bylin pořád ještě roste na poli a není sklizená. Takže jsme seděly u stolu a modlily se “prosím tě, už dozraj.” Zažily jsme mnoho takových tragikomických momentů, ale spoustu jsme se toho naučily. U čaje rozhodně zůstat nechceme a jsem sama zvědavá, co vymyslíme dalšího.

    K: Máme radost, že se díky našemu čaji celý proces osvěty a šíření povědomí o ženských intimních problémech, spojených s hormonální nerovnováhou, urychlil. I prodeje čaje jsou hodně dobré. Je vidět, že něco takového na trhu ženám chybělo.

    Jaké máte další plány? Co vás v blízké době čeká?

    A: Zmiňovaný čaj Rozkvět indiánky, který je k dostání v dm drogeriích, měl zásah přes milion lidí, což považujeme za ohromný úspěch. Nyní budeme natáčet podcast pro Loono (nezisková organizace, která nabádá mladé lidi k prevenci pozn. red.), na to se moc těšíme. Už jsme měly třeba reklamu zdarma na billboardech a chystáme rozhovory s lidmi, kteří se neplodností zabývají. Nově spolupracujeme s centrem pro léčbu endometriózy v Praze. Chceme se spojit s dalšími odborníky, s fyzioterapeuty, psychology a podobně, abychom na webu měly popsané různé cesty, kterými se může žena vydat. Jiný web, na kterém by byly všechny informace pohromadě, v Česku zatím neexistuje.

    K: Hodně si dáváme pozor na informace, které zveřejňujeme, protože jsme určitá autorita a ženy nám věří. Proto je chceme propojovat s lékaři a odborníky, kteří tomu rozumí. Každé tělo je jiné a když píšeme o něčem, co nám osobně pomohlo, neznamená to, že to zabere i jiné ženě. Snažíme se to vždycky zdůraznit. Ale i tak si myslíme, že naše zkušenosti mají velkou vypovídající hodnotu, protože máme stejnou diagnózu. Přece jen taková rada vyzní jinak od někoho, kdo s tím “životním překvápkem” nežije.

    Co jste se za rok existence projektu naučily? Co vás překvapilo?

    A: Nejvíc mě překvapilo, jak snadné všechno je, když člověk dělá věci a práci srdcem. Příjemné překvapení byl i program Social Impact Award 2020. Najednou jsme se dostaly do komunity lidí, kteří přemýšlí jinak a kde je trochu jiná energie. Připadaly jsme si moc pěkně mezi lidmi, kteří chtějí, aby jejich práce především dávala smysl. Kdyby se každý rozhodl, že bude dělat, co ho baví, tak je na světě krásně, bohužel to tak většina lidí nemá. Taky jsem během Social Impact Award zjistila, kolik věcí ještě nevím, ani třeba ve svém oboru, v marketingu. Připomnělo mi to, že je potřeba se neustále vzdělávat.

    K: Přijde mi, že s kýmkoliv se setkáme, máme jen pozitivní odezvu. Vždycky, když jsme měly pocit, že už ne úplně můžeme, tak nám přišel nějaký krásný email, zpráva, která nám dodala sílu k další práci. Překvapilo nás, že k tématu neplodnosti má každý co říct, ať už z vlastní zkušenosti, nebo zprostředkovaně.

    Vyhráli jste letošní Social Impact Award. Jaká je vaše zkušenost s programem?

    A: Myslím, že porotci to letos vůbec neměli jednoduché. Bylo tam tolik inspirativních lidí, projektů a myšlenek. Účast v programu mě ohromně posunula v pracovním i osobním životě. Uvědomila jsem si, že jsou někde lidi, kteří o věcech přemýšlí jinak, ale vlastně jsou mi v lecčem mnohem bližší než ti, které denně potkávám.

    K: Když jsme do programu šly, vůbec jsem nevěděla, co čekat, ale nakonec jsme byly nadšené. Každých čtrnáct dní jsme se účastnily workshopů a pokaždé jsme se moc těšily, až se zase něco dozvíme a popovídáme si s ostatními lidmi, kam za uplynulé dva týdny posunuly své projekty. Byla to skvělá náplň léta a vznikla tam skvělá parta.

    A: Myslím, že znalosti a zkušenosti, které jsme v rámci Social Impact Award nasbíraly, se rovnají tak roku práce na plný úvazek. Upřímně se mi po tom bude stýskat, i když to bylo náročné. Pro mladé lidi je to skvělá zkušenost a všem bych ji doporučila. Program pro nás byl zároveň motivací pokračovat. Díky účasti v Social Impact Award jsme si uvědomily, že se nemusíme bát ani pochybovat o tom, že jdeme s projektem tím správným směrem.

    V tuto chvíli obě pracujete v marketingu a Indiánky děláte ve volném čase. Kdy se z projektu stane full time job?

    K: Doufáme, že co nejdřív.

    A: Za mě klidně hned. 🙂 Ale myslíme, že tak příští rok, snad.

    V jakém momentě si řeknete, že se o neplodnosti ve společnosti mluví dostatečně?

    K: Až se o ní budou lidé bavit bez problému na obědě.


  • Mladí, kteří prolamují tabu. Tohle jsou vítězové Social Impact Award 2020

    Věděli jste, že…?

    • Každý 5. pár v Česku má problém s početím.
    • Více než 7 milionů žen v Evropě má problémy s intimním životem způsobené dysfunkcemi jako vaginismus a MRKH.
    • Každý rok se na světě vyrobí 80 miliard kusů oblečení, ale většinou ve špatných pracovních a ekologických podmínkách.
    • 350 tisíc lidí z Ugandského okresu Nebbi má k dispozici pouze 2 nemocnice.
    • 90 % přihlížejících sexuálnímu obtěžování na pracovišti nezareaguje.

    Projektům, které se dostaly do finále Social Impact Award 2020, se podařilo zviditelnit témata, o kterých se málokdy mluví nahlas. Bolestivý sex, neplodnost nebo sexuální obtěžování se týká významné části naší společnosti, které ale dosud chybí potřebná opora. A to se vybrané projekty rozhodly změnit. Všech deset z nich prošlo tříměsíční akcelerací, která je posunula blíž jejich cílům. Účastníci získali mentora, radili se s experty a zúčastnili se workshopů týkajících se společensky prospěšného podnikání. Vyvrcholením programu bylo vyhlašování vítězů, které letos poprvé proběhlo online.

    Deseti členná porota vybírala vítěze podle následujících kritérií: společenský dopad, unikátnost, realizovatelnost projektu a posun v akceleraci. A tohle jsou tři projekty,které nakonec v silné konkurenci zvítězily a obdržely 1500 eur na další rozvoj:

    Indiánky. “Protože se o tom nemluví a mělo by. A když jo, tak se straší – a nebo šeptá,” vysvětlují Indiánky Ann a Kája, proč založily svůj projekt. Jeho prostřednictvím chtějí šířit osvětu a vytvářet společenství pro ženy, které trpí syndromem PCOS, endometriózou nebo hormonální nerovnováhou. Tyto ženy mívají problém s otěhotněním a kromě fyzické bolesti často bojují s depresemi a úzkostmi. Během akcelerace Indiánky začaly dodávat první neziskový produkt do sítě drogerií dm, čaj Rozkvět indiánky. Projekt také vyhrál Cenu patrona Filipa Mikschika a 10 tisíc korun na inzerci na portálu StartupJobs.

    EMOTER. Studentka medicíny Lenka Karahutová vyjela na stáž do Ugandy a když viděla, jak se místním lidem nedostává potřebné zdravotní péče, rozhodla se spolu s dalšími zdravotníky z Ugandy a z Česka založit organizaci EMOTER. Za krátkou dobu své existence už v Ugandě v okrese Nebbi ošetřili přes 3 tisíce dospělých a naočkovali přes 2 tisíce dětí. Odměnu pro vítěze 1500 eur projekt použije k zajištění zdravotní péči pro další 4 tisíce lidí.

    NEO.WAY. Slyšeli jste někdy o MRKH syndromu či vaginismu? Gynekologické problémy, bolestivý sex a diskomfort v intimním životě jsou často tabu. Kristýna Karpalová, pacientka s MRKH, se rozhodla o této problematice nejen otevřeně mluvit, ale spolu se Surenem Ali-Ogly navrhli a vytvořili jedinečný silikonový dilatátor. Ten pomáhá pacientkám které potřebují vaginální dilatační terapii.

    Poslední vítěz vzešel z hlasování veřejnosti. Kluci z Dressibly chtějí zlepšit podmínky v textilním průmyslu, proto nabízí udržitelnou módu a propagují tzv. slow fashion. Kromě toho také pořádají šicí workshopy a z prodaných výrobků přispívají na zalesňování. I oni získali 1500 eur na další rozvoj.

    Moc děkujeme i všem ostatním projektům, které se probojovaly až do finále. Jsou to A-BLE app, Act!, Congroo, Rekáva, Senior a student, Za svojim snom. Všechna finálová videa naleznete u nás na Facebooku.


    Jste mladý tým, který má zajímavý projekt se společenským dopadem? Právě začínáme hledat projekty do dalšího ročníku! Ozvěte se nám

    Social Impact Award je akcelerační program zaměřený na mladé inovátory ve věku 15-30 let, kteří mají společensky prospěšný projekt a chtějí ho dál posunout. Social Impact Award vznikla v roce 2009 ve Vídni a dodnes se rozšířila do 25 zemí světa. Program organizuje Impact Hub. Hlavními partnery jsou Nadace České spořitelny a Česká spořitelna.

  • 10 důvodů proč jít do Social Impact Award

    Chcete začít podnikat a mít u toho pozitivní dopad? Znáte náš program Social Impact Award a potřebujete víc důvodů, proč se do něj přihlásit? Tak tady jich máte rovnou desítku.

    1. Je to zdarma.
    2. Je to sranda.
    3. Poznáte spoustu zajímavých lidí.
    4. Dozvíte se opravdu hodně věcí.
    5. Můžete vyhrát až 1500 euro.
    6. Když vyhrajete, poletíte zadarmo do Kyjeva a poznáte mladé podnikatele z celého světa.
    7. Zažijete Impact Hub.
    8. Rozjedete projekt, o kterém už dlouho sníte.
    9. Budete pomáhat ostatním a změníte svět k lepšímu.
    10. Stanete se součástí úspěšné globální komunity.

    Stále nejste přesvědčení? Dobré je, že nic neriskujete. Nezávazně se můžete potkat s pár lidmi, získat cennou vazbu a závazné přihlášení ještě zvážit. Navíc s vámi váš projektový záměr rádi zkonzultujeme. Dejte nám o sobě vědět do 21.5., představte nám ho ve formuláři na hlavní stránce a my se ozveme.

  • Známe finalisty SIA 2020

    Výběr projektů do letošního ročníku byl velmi náročný. Dorazilo totiž 28 skvělých přihlášek a bylo opravdu z čeho vybírat. Pravidla programu jsou však neúprosná a nejvíce bodů pro postup od odborné poroty získalo těchto 10 finalistů, kteří změří své síly během letní akcelerace.

    Kdo postoupil?

    • A-BLE app: Aplikace, která pomáhá dětem s autismem snadněji zvládnout jejich den.
    • Act!: Projekt chce lidi učit, jak jednat v situacích, kdy jsou svědky projevů rape culture nebo násilí na ženách.
    • congroo: Komplexní rozvojová služba vedoucí k uvědomování a naplnění vlastního potenciálu na základě sebedeterminační teorie.
    • Dressibly: Projekt, který usnadňuje lidem udržitelně se obléct pro každodenní příležitosti.
    • EMOTER: Dlouhodobá humanitární pomoc v Ugandě s cílem propojit českou a ugandskou komunitu a vzájemně se rozvíjet.
    • Indiánky: První nezisková organizace zabývající se neplodností, sydromem polycystických ovarií a endometriózou.
    • Inšpiratívny rok na ceste za svojim snom: Roční vzdělávací program pro mladé, na které společnost zapomíná.
    • Neo.way: Dilatační pomůcky, které pomáhají ženám v léčbě po neovaginální operaci v důsledku MRKH syndromu a jiných gynekologických obtíží.
    • Rekáva: Projekt, který se specializuje na svoz odpadu z kávové sedliny k dalšímu udržitelnému využití.
    • Senior a student: Projekt, který chce zvýšit kvalitu života seniorů a studentů ve městě prostřednictvím společného bydlení.

    Vybrané projekty nyní podstoupí letní akceleraci, při níž absolvují několik workshopů týkajících se podnikání, od finančního plánování po marketing. Také získají 2 mentory z PwC, kteří jim pomohou zaměřit se ty správné kroky, které povedou k prvním zákazníkům či funkčnímu produktu. V září potom budete moct hlasovat o nejlepší projekt v celosvětovém hlasování, takže #staytuned. Projekty, které zaznamenají během akcelerace největší posun, získají finanční prémii od Nadace České spořitelny a další zajímavé ceny.

    Pro aktuální info nejenom o Social Impact Award se přihlaste k odběru novinek v Praze, Brně či Ostravě.